Program v přírodě pro školy: co udělalo 16 hodin v lese s šestými třídami
Chcete svou třídu lépe poznat? Máte ve třídě děti, které potřebují podpořit, a nevíte jak? Nebo prostě považujete duševní zdraví dětí za prioritu a hledáte způsob, jak na něm ve škole pracovat? V září 2026 jsem v pražském Lesoparku Hostivař vedla 16hodinový program pro 47 šesťáků ze ZŠ Chodov. Třídní učitelky děti poznaly za pár dní jinak než za měsíce ve třídě. Většina dětí se po programu cítila lépe.
Program je v souladu s environmentální výchovou i primární prevencí a lze ho hradit ze šablon.
Program v kostce
- Pro koho: 47 žáků šestých tříd ZŠ Chodov (2 třídy)
- Kde: Lesopark Hostivař, Praha
- Rozsah: 16 hodin, z toho 12 hodin v přírodě (2 × 6 hodin s polovinou třídy)
- Forma: indoor naladění a závěrečná reflexe s celou třídou, hlavní část venku
- Zaměření: environmentální výchova, primární prevence, rozvoj osobnostních a sociálních kompetencí, adaptace nových kolektivů
- Financování: lze hradit ze šablon na inovativní výuku
O programu
Program byl eko-artefiletický. Pracoval s přírodou jako zdrojem seberegulace, regenerace a osobnostního rozvoje (tzv. aplikovaná ekopsychologie) a využíval prvky expresivní arteterapie (Nature-based expressive arts therapy), tedy různé formy sebevyjádření v kontaktu s přírodními materiály a prostředím. Po domluvě se školou se zaměřoval také na osobnostní a sociální kompetence. Velký akcent byl na respektující vztah k ostatním i k přírodě.
Program byl záměrně koncipován tak, aby byl v souladu s rámcem environmentální výchovy i s programy primární prevence. Probíhal na začátku školního roku u tříd, které začínaly s novými kolektivy po slučování, a proto byl částečně koncipován i jako adaptační. Třídy byly rozděleny na poloviny, což na začátku školního roku nebylo úplně optimální.
Program kombinoval indoor aktivity s celou třídou (naladění a závěrečnou reflexi) a celkem 12 hodin outdooru vždy s polovinou třídy. Celkem jsem s dětmi strávila venku 48 hodin, pro mě práce snů.
Cíle programu
- naladit se smyslově na přírodu a rozvíjet svůj vztah k ní (příroda jako podmínka a rámec našeho života)
- zvýšit všímavost a citlivost pro tady a teď, pro sebe, druhé i přírodu (resenzibilita, seberegulace)
- rozvíjet emoční inteligenci: vnímat, zkoumat a přijímat vlastní emoce a umět je zvládat (seberegulace)
- zažít převzetí zodpovědnosti za druhého i odevzdání důvěry druhému
- rozvíjet spolupráci skrze kruhovou komunikaci a společnou tvorbu
- rozvíjet sebevyjádření a sebereflexi
Každé dítě do programu vstupovalo s vlastní zkušeností a předpoklady. Mělo prostor zažít něco nového, zreflektovat to pro sebe a vidět, jak se v tom daří ostatním. A to je velmi důležité.
„Pro mne to byla velice zajímavá zkušenost a věřím, že i pro děti. Děti byly nuceny vystoupit ze své komfortní zóny, dozvěděly se mnoho nového o přírodě, měly příležitost přemýšlet o sobě, o svých kamarádech a světě kolem sebe v trochu jiném světle a z jiného úhlu pohledu, než jsou běžně zvyklé. To považuji v této přetechnizované a digitální době jako velice přínosné. Pro svoji třídu bych si určitě uměla představit další podobné programy.
Pro mne jako učitelku byl program přínosný v tom, že jsem děti měla možnost pozorovat v jiném prostředí a nestandardních situacích. Zároveň mi program pomohl děti během krátké doby poznat. Za to jsem byla vděčná.
Celkově hodnotím program velice pozitivně. Myslím, že by si podobný program měly zažít čas od času všechny děti.“
Přínosy programu pro děti
Byly venku
I to by vlastně mohlo stačit. Zjistila jsem, že více než dvě hodiny týdně venku tráví jen minimum dětí, a tak se jejich čas v přírodě během programu zvýšil několikanásobně. Je to smutné, ale je to tak. Přitom výzkumy se shodují, že dvě hodiny týdně v přírodě jsou minimum pro duševní zdraví dětí i dospělých.
„Chtěla bych chodit víc do přírody.“
Zažily přírodu při volné hře
Přestávky trvaly 2 × 20 minut a byly naplněné během po louce, stavěním domečků v lese, soubojem o prostor i „obyčejným“ šermováním s klacky. To vše za důsledného dodržování pravidel bezpečí a s velkými nervy přihlížejících třídních učitelek, kterým děkuji za důvěru.
„Nejvíc se mi líbily přestávky a jak jsme bojovali.“
„Více přestávek!“
Zažily přírodu při zpomalení a smyslovém propojení
Děti zpomalovaly při smyslovém připojování, při hledání místa klidu, při sdílení v kruhu i při ladění na prostor.
„Nejvíc se mi líbilo, jak jsem seděla v trávě pod sluncem, protože to bylo klidné.“
„Nejvíc se mi líbil ten program s těmi smysly, jak jsme hledali třeba voňavé věci, protože jsem zjišťovala a uvědomovala jsem si věci o realitě.“
Učily se respektu k sobě a k přírodě
Na respektu stavím všechny své programy. Součástí je například přivítání se v prostoru a poděkování místu, uvědomování si živého v okolí nebo souhlasné stanovisko při kontaktu s organismem. Pro děti je to zároveň nejkontroverznější část.
„Uvědomuju si, že příroda taky žije.“
„Byla jsem překvapená, že se přírody musím ptát.“
„Nejmíň se mi líbilo ptaní se stromů, je to podivné.“
„Chtěla bych mít někoho, kdo by mě respektoval.“
Sdílely v bezpečném kruhu
V bezpečném kruhu děti sdílely zážitky z přírody i z tvoření, bez hodnocení sebe i druhých. Učily se vyjadřovat i naslouchat, zažily, jaké to je být vyslyšen*a, a učily se domluvit ve velkém poradním kruhu.
„Nejvíc se mi líbil společný kruh, je v něm příjemně.“
„Nejvíc se mi líbilo, že jsme mohli říct svůj názor, protože jsem byla vyslyšena.“
Zvláštní přínos pro citlivější a vnímavější děti
V každé skupině byly minimálně tři až čtyři děti, pro které je tento program balzámem na duši. V klidném prostředí přírody mohou zapnout nervovou soustavu, která je jindy přetížená podněty, a vnímat, sdílet i tvořit. Ujistí se, že jejich vnímavost je v pořádku a že jsou s ní přijaté a viděné. Mohou ji svobodně ztvárnit, sdílet, nebo s ní jen být. Mnohdy jsou to děti na okraji skupiny, protože jsou „jiné“.
„Uvědomuju si, že ne všichni mají stejné pouto k přírodě jako já. Byla jsem překvapená, že jsem v přírodě šťastnější.“
Výsledky: wellbeing dětí před a po programu
Dotazníkem jsem měřila, jak děti před jedním dnem programu a po něm vnímají sebe a své pocity (například klid, bezpečí, radost, propojení s ostatními, dostatek energie). Zjišťovala jsem tak, jak pobyt venku a účast na programu ovlivnily jejich wellbeing.
- 52 % dětí se cítilo lépe minimálně v jednom ukazateli, nejčastěji v několika
- 37 % dětí mělo výsledky nejednoznačné (například větší bezpečí, radost nebo klid, ale menší energii, smutek či neklid)
- 5,5 % dětí nezaznamenalo žádnou změnu
- 5,5 % dětí se v ukazatelích mírně zhoršilo
Vztah dětí k přírodě
Vztah dětí k přírodě se hodně liší. Některé v ní tráví čas rády. Pro mnohé je ale nepohodlná (jeden den pršelo, což byla velká výzva), nebezpečná (děti se při smyslovém připojování ptaly, zda není něco jedovaté, a v lese poblíž bylo hnízdo sršní, které nás pravidelně kontrolovaly) nebo štítivá či odporná (hmyz, pavouci a podobně).
Pro většinu dětí byl program i tak v pořádku. Viděla jsem, jak se posouvalo vnímání diskomfortu a tím rostla kapacita odolnosti. Některé děti to ale po prvním dni vzdaly a rodiče je druhý den nechali doma, což je škoda. Překračovat v rozumné míře a v pečujícím prostředí hranici diskomfortu je pro budování odolnosti klíčové a je to jeden z pilířů těchto programů.
Odborníci (Harper, Rose, Segal, 2019) uvádějí, že vztah dětí i dospělých k přírodě, tzv. ekologické já, se pohybuje na škále od odmítavého a vyhýbavého přes otevřený a vnímavý až po propojený. S tím je třeba citlivě pracovat: jiné cíle jsou vhodné pro děti, kterým je příroda nepříjemná, a jiné pro děti, které jsou s ní přirozeně propojené.
Před programem jsem vztah dětí k přírodě zjišťovala dotazníkem, ale pro úpravu cílů přímo na programu mi nepřinesl příliš poznatků. Až účast na programu napověděla, jak se jednotlivé děti k přírodě vztahují. Program byl tedy spíše mapovací a „diagnostický“. Můj odhad je, že v každé skupině bylo alespoň jedno dítě (někdy více) již na přírodu napojené, většina dětí byla přírodě otevřená a vnímavá a menší část měla postoj vyhýbavý nebo odmítavý.
Zjišťovala jsem také pocit propojení s přírodou a jeho změnu po programu, ale výsledky jsou nejednoznačné a potřebovaly by hlubší zkoumání. Dívka, která se na programu s přírodou velmi dobře propojila, například při indoor reflexi uvedla do dotazníku propojení mnohem menší než před programem.
„Příroda je cool.“
„Chtěl bych mít přírodu u domu.“
„Byl jsem překvapen, že je příroda tak nebezpečná.“
„Byl jsem překvapen krásou.“
„Uvědomuju si, že příroda přináší klid.“
Poznatky z programu: co z něj plyne pro školy
Děti si program samy nevybraly
Většina dětí byla ráda venku a že se „nemusely učit“. Většina si program opravdu užila a některé se na něj vyloženě těšily. U zhruba šestiny dětí jsem ale narážela na to, že se jim do aktivit nechtělo a že by raději byly doma a dělaly to, na co jsou zvyklé. Nejvíc se to projevilo za deštivého rána. Mnoho dětí bylo unavených už od rána, což jsme společně dávali do souvislosti s dostatkem spánku. Myslím, že by pomohlo, kdyby takové programy byly častěji v nabídce a děti by chápaly, proč na ně chodí.
Respekt jako klíčová potřeba
Získala jsem dojem, že se děti obecně cítí málo respektované (do školy chodit musí, i když je to nebaví). V programu, kde je respekt zásadním principem, to dávají najevo různými způsoby. Většinu dětí potěšilo, že jim někdo naslouchá a bere je takové, jaké jsou. V ojedinělých případech povolí stavidla radikální upřímnosti, což je pro lektorku výzva. Mě osobně to naučilo ještě více respektu a soucitu.
Svět, ve kterém děti vyrůstají
Opakovaně jsem přemýšlela, v jak složitém světě děti vyrůstají. Touží po volnosti, hře a divokosti, zároveň jsou v mnoha ohledech velmi kompetentní řešit problémy, vymýšlet a domlouvat se. Potřebují upřímné uznání a porozumění, ale i pevné hranice a pravidla. A na druhou stranu – kdyby měly k dispozici telefony (což v této škole ani na programu nemohly), okamžitě by se do nich vypnuly a svět by přestal existovat.
Vnitřně jsem musela ustát, že bych dětem přála celý den volné hry v lese, ale byli jsme tam kvůli něčemu jinému. Došlo mi, že tam stojím proti světu, se kterým nesouhlasím a ve kterém děti tráví 99 % času. Jsem vděčná, že na chvíli zažily něco jiného a mohou se k tomu vracet. Pro budování duševního zdraví a odolnosti by to ale potřebovaly pravidelně.
Program jako nástroj mapování potřeb dětí
Duševní zdraví je pro většinu dětí spíše abstraktní pojem, i když o nejčastějších obtížích (úzkost, deprese, stres) mají povědomí. Program posloužil mně i třídním učitelkám ke sledování potřeb dětí a k vytipování těch, které potřebují větší psychosociální podporu.
Byly děti, pro které byl program „moc“, zvláště za nepříznivého počasí a se sršni nablízku. V takovém případě je potřeba zvážit, jak jsou tyto děti v pohodě i v jiných situacích. Jeden žák v závěrečné reflexi psal jen o tom, že je příroda nebezpečná a že už do ní nechce. Vzkaz pro lektorku zněl: „Až bude něco podobnýho, neberte mě.“ V něčem je to úsměvné, ale zároveň je to signál ke zvýšené pozornosti.
Venku jiné než ve třídě
Největší výzvou bylo zakončení programu dvouhodinovou indoor reflexí. Překvapilo mě, jak děti, které byly na programu nejvnímavější, nejotevřenější a nejsdílnější („Cítím se po programu taková otevřenější a napojenější“), byly ve třídě uzavřené, odtažité a nekomunikativní. Stalo se to v obou třídách. S odstupem mi došlo, že to je zřejmě jejich běžná strategie, jak školu zvládnout. Rozdíl byl radikální: venku a vevnitř to byly úplně odlišné osobnosti.
„Samotný program se mi líbil a myslím si, že byl zajímavý i pro děti, přestože se některé z nich zpočátku některým aktivitám poměrně dost bránily. Věřím ale, že si nakonec každý alespoň na chvíli našel něco, co ho bavilo a co si z programu mohl odnést. Pro mě osobně to byla také další zajímavá zkušenost a možnost vidět děti zase v trochu jiném prostředí.“
Také já jsem za tuto zkušenost velmi vděčná.
Chcete program v přírodě pro svou třídu?
Programy v přírodě pro školy lze hradit ze šablon na inovativní výuku.
Pokud chcete program pro své děti, ozvěte se mi: info@kristynatiterova.cz nebo přes formulář níže.
Zdroj: Nevin J. Harper, Kathryn Rose, David Segal: Nature-Based Therapy: A Practitioner’s Guide to Working Outdoors with Children, Youth and Families, New Society Publishers, 2019.